Odpolední program oslav 85. výročí založení GKL rozptýlilajedna netradiční aktivita. Touto událostí byl pokus o překonání rekordu v odehrání 9 jamek v časovém rekordu. Zatímco název je jasný, jaká mají být přesně pravidla zase tak jasné nebylo. Co když se ztratí míč? Co když se zahraje do autu? Může se nahradit novým? Pro kvalitu rekordu bylo nakonec rozhodnuto, že do cíle musí dorazit stejný míček, s jakým se začalo. Jakákoliv ztráta nebo aut tedy pokus ukončuje.

Po rozhodnutí o pravidlech začalo obsazování pozic na hřišti z hráčů, kteří se přihlásili. Principem bylo, aby každý hráč hrál podobný typ rány na všech svých pozicích a aby se na svou pozici mohl dostat včas. Například – hráč, který drivuje na jedničce se následně přesunul pár kroků na odpaliště jamky číslo 4 a následně na odpaliště sedmičky. Podobně, hráč nejprve hlídající případný slice na j.č. 1 se následně přesunul na fairvaj č. 5 na odehrání druhé rány a poté na 3 ránu na jamce č. 7. Každý green byl obsazen jedním hráčem a na dlouhých přechodech byl nasazen běžec, který míček dostane na další odpaliště.

Po tomto obsazení všech pozic se hráči rozešli na své prvotní pozice a s úderem líšnického zvonu pokus začal. První drive letí výborně před green, přihrávka jde na green – pár puttů… nehraje se na počet ran, ale na rychlost – hlavní je dostat míček rozumně blízko a moc vyměřovat… Následuje hod míčkem na odpaliště č. 2… Míček takto prochází více či méně úspěšně celým hřištěm a blíží se k cíli. Hráči, kteří ukončili svoji roli, se postupně scházejí zpět… Když míček dorazí do cíle, diváci již vědí, jaký je čas – mezinárodní rozhodčí Jiří Kubelík jim čas jistě nahlásil. Ale hráči samotní z většiny ještě nic netuší. Ale vzhledem k tomu, že u klubovny nepropuká početné publikum v žádný jásot, asi se dá tušit, že pokus úspěšný nebyl. To se potvrzuje, když dorazíme ke klubovně. Pokus byl o několik minut horší než dosavadní rekord 9 minut a 13 sekund.

Je tedy potřeba něco zlepšit… Posilují se pozice na běhání, přidává se několik lidí ke greenům na čipování…přecijen, ve stresu a rychlosti nelze očekávat, že se míč dostane na všech jamkách správným počtem ran hned na green. Místo, aby tedy jeden hráč nejprve čipoval a poté i puttoval, jsou tyto role rozděleny, čímž se ušetří čas. Rovněž drivující hráči ukazují kam míč letí – zda doprostřed či na nějaký okraj fairvaje… To ušetří další čas, protože proti bílé obloze není míček na některých jamkách vždy hned vidět… Poté se hráči s nadějí rozchází na další pokus.

Druhý pokus začíná rovněž perfektním drivem. Míčky padají, kam mají. Hráči se k místu jejich dopadu přibližují již v průběhu jejich letu, příhry do greenů často nacházejí přímo green… Téměř vše jde hladce a výsledkem je perfektní čas – ale bohužel přesto o několik málo sekund pomalejší než ten rekordní…

Nadějný čas, který dokazuje, že je možné rekord pokořit, nalije energii do žil všem hráčům a chystá se třetí pokus. Provádějí se další inovace, kdy se přidávají asistenti na odpaliště, kteří připraví míček přímo na tee, aby hráč mohl míč odehrát rychleji. Tím by se mělo dalších pár desítek sekund ušetřit. Nastává však komplikace – kam se poděl hráč drivující z jamky č. 1 a dalších dvou pozic? Odjel domů…

Najít náhradu není jednoduché – je potřeba hráč, který má své kvality. Nakonec se náhrada nachází, ale dnes nedržel vůbec hole v ruce… následuje tedy rozchod na pozice, nová posila se rozhýbe a po úderu zvonu následuje krásný drive –přímo do stromu pod odpalištěm… Vyhlašuje se mulligen, pokus končí a jde se rovnou na další pokus. Tam již drive letí naprosto dokonale doslova pár metrů před green. Míč zase prochází hřištěm, na čtyřce je drive zbytečně dlouhý, na pětce drive letí ke stromku – je potřeba dropovat, míč pak stejně nezasáhne green a je potřeba čipovat, zkrátka, tento pokus neprobíhá moc dobře. Na j.č. 8 odpal letí do křovisek oddělujících ji od fairvaje č. 5. Hráči jej po pár sekundách nacházejí a druhá rána jde na green. Nicméně průběžný dojem je, že chyb bylo asi příliš. Když míček dorazí do cíle, místo jásotu či ticha se ozve smích… Co to znamená? To se dozvídáme, když se dojde ke klubovně. Do míče dorazil jiný míček než ten, se kterým se začalo! V křoviskách na osmičce se v rychlosti našel zkrátka jiný míč. Není se co divit. Jednak ani řada hráčů vlastně neví, jakým míčem se hraje a stejně není čas koukat, zda je to ten správný míč. Tím by se ztratili drahocenné vteřiny. Předpokládáte, že co k vám přiletí, je „ten míč“.

Po tomto neúspěšném pokusu se mezi účastníky mísí na jedné straně pocity, že takovým nezdarem přeci není možné pokusy ukončit s opačnými pocity zklamání a rezignace. K rezignaci nabádá i jeden z dosavadních držitelů rekordu, který chce asi zůstat zapsán líšnické „Guinessově knize rekordů“. Přes tyto snahy však následuje rozhodnutí, že ještě tým posílíme o pár dalších přenašečů a stavěčů míčů a po pauze vyrazíme k opětovnému pokusu. Pauza je využita k plánovanému proslovu faráře místního líšnického kostela, který golfistům požehnal. Tak to by bylo, aby se nedařilo…

Po této duchovní vložce následuje rozchod k pozicím na závěrečný pokus. Zazní zvon, vyletí míček, vše běží dobře. Lidé stojí, kde mají, míčky létají do obvyklých pozic, nosiči nosí, stavěči stavějí, časomíra měří – a naměří čas 9 minut, 12 sekund a 98 setin. Rekordní čas je tedy pokořen! Ozývá se jásot publika a všem na hřišti je jasné, že pokus dopadl úspěšně! Držitel minulého rekordu protestuje zkouškou účastníků z pravidel – „kdy je míček v jamce, no řekněte kdy!?“ Čas, kdy mezinárodní rozhodčízastavil časomíru, byl podle něj příliš brzký. Sám totiž stačil pozorovat jak míček, tak okamžik, kdy rozhodčí zastavil stopky. Podle něj míček, v okamžiku zastavení stopek, ještě nebyl v jamce dle definice, tedy, že je dle jeho slov „na dně jamky“. Ve skutečnosti má, dle definice, být v klidu uvnitř obvodu jamky a celým svým objemem pod úrovní okraje jamky… Ale to není podstatné. Původní rekord měřil stejný rozhodčí a metodika tedy byla stejná. Protest se zamítá, rozhodnutí rozhodčího je konečné. Čas platí.

Nakonec však přeci jen mohou být spokojeni všichni. Starý rekord byl totiž odehrán za standardních podmínek, zatímco při letošním pokusu byla na devátém greenu jamka nadměrné velikosti XXXL – takzvaná Járova jamka, neboli „Jája“, slavná to Cimrmanova jamkao průměru 50 cm, kterou pro naše hřiště před lety objevili v archivu Járy Cimrmana členové jeho souboru.

Nyní tedy máme dva rekordy k překonávání. Původní rekord na (po objevu Cimrmanovy jamky) postupně mizející a zastaralou míru jamky dle Royal and Ancient ve velikosti 4 ¼ palce, neboli 108 mm a druhý na novou moderní jamku ve velikosti 500 mm (možná 2 stopy Járy Cimrmana?)

Pro budoucí snahy rekapitulace: 9minuta 12,98sekund s jednou Jájou nebo 9:13 na jamky dle RAGC. Při délce hřiště včetně přechodů cca 3 km se tedy míček po hřišti pohyboval průměrnou rychlostí 20 km/h. Tak příště pod 9 minut!

Marek Babšický

Tradiční říjnový termín, kdy se obvykle odehrává ještě tradičnější meziklubové utkání Líšnice s Motolem, byl letos nahrazen červnovým předvečerem oslav založení 85 let GKL. V pátek 21. června se tak odehrál novodobý 13. ročník jednoho z nejstarších klubových utkání, jehož počátky sahají do roku 1931. Více o historii tohoto utkání se můžete dočíst v samostatném článku Prokopa Sedláka „Utkání, ve kterém nejde jen o výsledek“

Na rozdíl od loňského říjnového termínu, kdy se ideální golfové počasí ve dnech předcházejících utkání změnilo déšť a chlad, letos nám počasí přálo. Tropické dny i noci, kdy denní teploty do poloviny týdne přesahovaly 35 °C,začaly od čtvrtka klesat a v pátek dosáhly krásných teplot lehce nad 20 °C. Nebyl tedy důvod k repríze loňského zkrácení hry na 9 jamek, ale utkání se mohlo tentokrát odehrát na plnohodnotných 18 jamek.

V pěti obvyklých kategoriích bojovala družstva mužů, žen, mládeže, seniorů a vedení klubů o putovní pohár a prestiž proti motolským hráčům. Každá z kategorií mohla získat jeden bod do celkového zúčtování – mládež, muži, ženy, senioři a funkcionáři. V každé kategorii byly 3 zápasy – jedna čtyrhra a dva singly. Stejně jako vloni, líšničtí po velmi vyrovnaném boji vyhráli v poměru 3:2, kdy vítězné body získali, stejně jako vloni mládež a vedení klubu, a nově též senioři. Pohár tak zůstal na Líšnici a mohl být přítomen víkendovým oslavám 85 let GKL.

Průběh byl však tradičně napínavý. Jako první se chopili holí senioři a na rozdíl od loňska, kdy jsme v této kategorii nevyhráli jediný singl a bod si tak navzdory již nic neřešící výhře Líšnice ve foursomu odnášel Motol, letos se situace otočila a oba singly v podání Luboše Hakla a Slávy Lenera byly naše. Naopak, foursome letos ukořistil Motol.

Mládež, která následovala po seniorech umocnila své loňské vítězství 2:1, kdy body letos přinesli všichni hráči – jak singlisté Filip Lukáš a Kateřina Hradečná, tak „deblisté“ Lukáš Sitnianský-Vojtěch Červ. Líšnice tak v tu chvíli vedla 2:0 a vše vypadalo velmi jednoznačně.

Třetí kategorií, která se pohybovala po hřišti, byly ženy. I zde došlo oproti loňsku ke zlepšení – když na vítězství nestačilo…letos dámy alespoň získali jeden bod, který nad svojí soupeřkou doslova urvala Kim Hofmanová, která musela však hrát až do osmnácté jamky. Celkově však všechny zápasy žen byly poměrně vyrovnané a pro příští ročníky není nic ztraceno. Stav zápasu tak byl snížen na průběžných 2:1 ve prospěch Líšnice, což bylo stále velmi příznivé, vzhledem k tomu, že následovat měli muži, kteří obvykle nad Motolem jednoznačně vyhrávají – vloni například zvítězili 2,5:0,5.

Nebyl by to však golf. Papírové předpoklady v něm často mnoho neznamenají. Každý den je jiný – silným hráčům to tam nemusí padat, méně výkonní hráči naopak mohou mít svůj den. Známe to všichni. Výsledkem bylo, že naši muži letos prohráli 1:2, kdy jediný náš bod – zato jednoznačný – získal Jiří Gut, který svého soupeře doslova rozdrtil – vyhrál 7 z prvních 13 jamek a odnesl si tak vítězství 7/5, což bylo letos jedno ze dvou nejjednoznačnějších vítězství. To druhé, stejným poměrem, získal již zmiňovaný Filip Lukáš. Aktuální skóre bylo tedy 2:2.

O výsledku utkání tak muselo, stejně jako vloni, rozhodnout – nikoliv, pro funkcionáře možná obvyklejší, jednání, ale utkání. Oba naši singlisté, jak hendikepem, tak formátem hry, Zdeněk Polavka a Marek Babšický, nezačali ideálně a krátce po začátku se vedení ujali hráči Motola. Brzy se však začaly karty obracet a naši hráči se ujali mírného vedení, které si drželi. Do velmi nadějné situace se dostal na 15 jamce (neboli j.č. 6 v druhé devítce) Marek Babšický, který nad soupeřem v tu chvíli vedl již o 3 jamky a jeho soupeř zahrál míč do autu. Stačilo tedy zahrát pohodlné bogey a odnést si vítezství 4/3. Drive na jistotu železem do větru zprava se vcelku povedl, skončil na pravé straně těsně v roughu, nicméně velmi dobře hratelný. Nyní by tedy vítězství nemělo nic bránit. To by však nebyl golf, jak již byl řečeno. Druhá rána mírné draw, se i vlivem větru mění spíše na hook a míč tak míří nebezpečně k autu. Provizorní míč pak naopak končí necelý metr a půl od jamky. Takový měl být ten první… První míč je rychle nalezen, je však ve hřišti nebo autu? Autové kolíky i míč jsou kryty křovisky… Po složitějším vyměřování týmu golfistů, kteří se proměnili v geodety, se ukazuje, že míč je o cca 5 centimetrů ve hřišti. Není to však vzhledem k okolnostem, kde leží jak původní, tak provizorní míč, žádná výhoda. Je třeba dropovat do roughu a přihrávat do nelehké pozice jamky… Výsledkem je 6 a vypůlení jamky, jde se dál… Zdeněk Polavka se dotahuje na rovněž náskok 3 jamek nad soupeřem a oba naši hráči v tu chvíli již nemohou prohrát. Máme tedy jisté dva půlbody a pozitivně se vyvíjející foursomeve složení Jan Eisler-Tomáš Glatz v zádech jako rezervu. To by mělo vyjít.

Nakonec však není nic takového třeba. Oba naši singlisté následující jamku nejen vypůlí, ale dokonce získávají pro sebe a vyhrávají tak nad soupeři shodně 4/2. Kategorie funkcionářů tak je rozhodnuta a tím i celé utkání. Funkcionářský foursome v posledním flightu tak již ani není třeba dohrávat, ale čtveřice si přesto chce zápas rovněž sportovně dohrát. Zřejmě vlivem radosti z již rozhodnutého stavu ztrácí své průběžné vedenía nakonec ho s definitivní platností získají zpět až na poslední jamce. Prezident GKL Jan Eisler a viceprezident Tomáš Glatz tak porážejí motolského prezidenta a člena výboru 1/0 a zpečeťují vítězství funkcionářů 3:0 a celého týmu Líšnice 3:2. Pohár je pro letošek obhájen!

P.S.: nesmíme usnout na vavřínech – motolští, po letech bez poháru, již na nás mají zřejmě spadeno. Když se jim nepodařilo vyhrát golfu, vybraní členi mládežnické kategorie rozpoutali na terase klubovny soutěž v páce. Jak dopadla – nevím. Ale pozor na ně!

Marek Babšický

Vítězná sestava Golfového klubu Líšnice, Kapitán: Jan Eisler

Muži reprezentace – 1. Jiří Vozka ml., 2. Jiří Gut, foursome: Tomáš Kotrč a Petr Čáp

Ženy reprezentace – 1. Sabina Vaňásková 2. Kim Hofmanová, foursome: Anna Polavková a Monika Hodinová

Mládež – 1. Filip Lukáš, 2. Kateřina Hradečná, foursome Vojtěch Červ a Lukáš Sitnianský

Vedení klubů – 1. Zdeněk Polavka, 2. Marek Babšický, foursomeJan Eisler a Tomáš Glatz

Senioři – 1. Luboš Hakl, 2. Slavomír Lener, foursomeJiří Vozka a Karel Vopička