Bylo to šťastné řízení osudu, když JUDr. Ladislav Haškovec objevil v roce 1928 při honu u obce Líšnice náhorní planinu – či travou porostlý pahorek, obklopený do daleka se táhnoucími poli a políčky. Tuto planinu by dnes jen těžko někdo vybral pro stavbu golfového hřiště, v dobách jejího objevení však golf měl jiná měřítka a zachovával si stále něco ze své původní přírodní podstaty. A tak právě takováto planina, s nízkou, téměř vysokohorskou travou, která jen těžko ze skalnatého podloží získávala živiny, byla pro tvořící se golfový klub tím pravým místem pro pěstování golfu. Všechny budoucí zakladatele klubu natolik okouzlila, že se rozhodli zasvětit ji golfu. Již na podzim roku 1928 začali sem pravidelně zajíždět, vybaveni holemi a praporkovými tyčemi, které na planině náhodně umísťovali a vytvářeli tak ad hoc jamky.

V této počáteční době sloužilo hřiště hlavně pro trénink úderů. Hra se provozovala tak, že se vždy stanovilo příležitostné odpaliště a příležitostná jamka. Greeny se v té době ještě neupravovaly. Jelikož hřiště se rozkládalo na obecní pastvině, byla tráva vždy poměrně nízko spasena. Také druhy trav zde se nacházející byly spíše nízké až plazivé, takže nebyly problémy s hledáním míčů. Tuto vlastnost si hřiště zachovalo až do konce padesátých let, kdy krávy byly ustájeny v novém kravíně a vypásání hřiště, až na malé výjimky, přestalo.

Pevný systém drah byl stanoven začátkem třicátých let. Byla navezena odpaliště a vybrána místa pro greeny. Do greenů byly zasazeny jamky a greeny sekány ruční sekačkou a příležitostně i válcovány. K tomu účelu sloužil velmi těžký kamenný válec. Praxe s válcem však nebyla zřejmě úspěšná a tak dlouho stál odstaven stranou a tvořil po mnoho let pouze součást kulisy hřiště. Plocha hřiště nebyla nijak velká, asi 12 ha, a tak, aby bylo dosaženo dostatečné délky jednotlivých jamek, musely se tyto vzájemně křižovat. Při tak malém počtu hráčů – zakládajících členů bylo 12 a počet členů se jen pomalu zvyšoval, to nebyl problém. Pastvina nebyla porostlá žádnými stromy a jen několika šípkovými keři, takže jedinými přirozenými překážkami byly „jámy“, opuštěné kamenité lomy, ze kterých si vesničané dříve braly kámen na výstavbu svých domů a zdí.

O golfovém hřišti napsaly v říjnu 1931 Národní listy. „Golfový klub Líšnice má asi 15 km za Prahou u obce Líšnice skromné sice, ale svým rázem téměř „skotské“ hřiště, které by se dalo lehce zdokonaliti na prvotřídní course“.

První velká soutěž na líšnickém hřišti byla odehrála v roce 1932. Tou bylo v pořadí druhé utkání Golfového klubu Líšnice s Golf Clubem Praha. První vzájemné utkání se hrálo v roce 1931 na hřišti v Motole. Líšnické hřiště ještě nemělo klubovnu a tak byl pro tuto příležitost přivezen altán. Byl postaven zhruba na místě dnešní klubovny.

Dřevěná klubovna byla na hřišti postavena až v roce 1933 a slouží, po několika stavebních úpravách, dodnes. V roce 1933 byl rovněž zvolen nový herní systém devíti křižujících se drah, který se, s drobnými úpravami, udržel až do konce sedmdesátých let, kdy došlo k vytvoření systému nekřižujícího. Dne 1. června 1935 byl dokončen a zprovozněn první pískový bunker. Na další bunkery si hřiště muselo počkat až do začátku osmdesátých let.

V průběhu šedesátých let, kdy plocha hřiště přestala být současně i obecní pastvinou, bylo nutno zajistit pravidelné sekání. Na úpravu a údržbu hřiště byl najat správce, který plnil převážně funkci greenkeepera. K tomu měl poměrně chudý strojový park, pojízdnou sekačku na fairwaye a motorovou sekačku na greeny. Strojový park se pomalu ale vytrvale zlepšoval, takže v sedmdesátých letech bylo sekání fairwayí již prováděno pomocí traktoru a tažené třívřetenové sekačky.

Stále se zvětšující zájem o hřiště, narážející na jeho omezenou kapacitu, vedl k zásadnímu rozhodnutí přebudovat křižující se herní systém na systém nekřižující. Základem nového systému bylo sedm jamek, z nichž dvě se musely hrát dvakrát. Jednotlivé jamky byly odděleny masivní výsadbou stromů a keřů, která však stále bojovala s nepříznivými klimatickými podmínkami, zejména suchem. Proto také mnoho stromků zašlo a muselo být nahrazeno dalšími. Nakonec však výsadba zvítězila a na hřišti je dnes značné množství stromů a keřů. Nový systém sice zvýšil bezpečnost na hřišti, ale opakování dvou jamek značně zkomplikovalo jeho průchodnost, zejména při soutěžích. Snahou o řešení byly různé varianty co nejprůchodnějšího sledu jamek, které se někdy měnily i během sezóny. Toto řešení však znemožňovalo hřiště znormovat.

Po roce 1995 nastala významná etapa přestavby hřiště. Zakoupením přilehlého pozemku bylo hřiště rozšířeno o dvě jamky. Po celém hřišti byla rozvedena voda k zavlažování odpališť a jamkovišť a na hřišti byla vybudována před greenem č. 9 vodní překážka. Vznikla také řada nových pískových překážek, z nichž některé mají své vzory na skotských links. U hřiště vznikl rozsáhlý driving range, s krytými odpališti. Další realizovanou etapou výstavby hřiště bylo kompletní přebudování odpališť a vymezení jejich plochy palisádovými stěnami.

Umělou závlahou odpališť a greenů se stav těchto travních ploch během sezóny stabilizoval a výrazně zlepšil. Problémem zůstával měnící se stav fairwayí, závislý na ročních srážkových podmínkách. V jarních měsících mělo hřiště fairwaye poměrně kvalitní, v suchých a horkých letních měsících se však změnily v tvrdý mlat. Proto byla zahájena další etapa výstavby hřiště, kterou bylo rozvedení vody po celé ploše hřiště k zavlažování fairwayí a značné plochy roughů. Tato etapa byla ukončena v roce 2006. Během této etapy byla vybudována nová studna a druhá, kapacitně větší, vodní nádrž. Tím bylo hřiště osvobozeno od nahodilosti sezónních klimatických podmínek a jeho kvalita se začala rychle zlepšovat a stabilizovat.

Poslední významnější etapa rozvoje hřiště bylo další přebudování odpališť a nahrazení již dosluhujících palisádových stěn stěnami kamennými. Tato etapa byla ukončena poslední přestavbou pánského odpaliště č. 6 v roce 2012. Kromě toho byla vybudována i zpevněná okolí odpališť a přechodové cesty.

Spolu s výstavbou hřiště bylo provedeno rozšíření a zmodernizování strojového parku údržby. Staré ruční a vlečné sekačky byly nahrazeny moderními stroji na údržbu fairwayí, foregreenů, greenů i roughů. Jejich vhodné uskladnění bylo zajištěno výstavbou velké garáže. Vedle garáží byla v druhé etapě přistavena dílna a caddie hall.

Dnešní líšnické hřiště svou kvalitou plně odpovídá soudobým požadavkům. Jeho předností je přírodní ráz, krásné okolí a dopravní dostupnost, zejména z Prahy. Přestavbou klubovny, která si však zachovala svůj tradiční ráz, vzniklo pro členy klubu i návštěvníky kvalitní klubové zázemí.