Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 byly na jeho území dva golfové kluby, které vznikly ještě za Rakouska-Uherska. Byly to kluby v Karlových Varech a v Mariánských Lázních. Tyto kluby, které již existovaly od začátku dvacátého století, však byly národnostně německé, orientované výhradně na sportovní vyžití převážně anglo-americké lázeňské klientely. Vlastní české golfové prostředí se začalo vytvářet až po vzniku republiky. Průkopnické začátky několika pozdějších zakladatelů budoucího Golfového klubu Líšnice (GKL) sahají do roku 1923, kdy čtyři kamarádi začali ve Strančicích u Prahy zkoušet golf na pozemcích strýce jednoho z nich, vybaveni starými golfovými holemi, přivezeným téhož roku z Anglie. Byli to Jaroslav Hilbert, Adolf Hoffmeister, Jiří Chvojka a Prokop Sedlák.

Tato zpočátku skromná aktivita se stala jedním z hlavních základů pozdějšího českého golfu. Rovněž aktivity barona Františka Ringhoffera na jeho pozemcích ve Volešovicích u Prahy, které se rozšířily až do Prahy, vyústily později v založení Golf Clubu Praha a zřízení golfového hřiště v Praze-Motole. Během pětiletého „strančického období“ se ke čtyřem průkopníkům přidali další zájemci o golf a strančické prostředí se stalo pro další golfový rozvoj této skupiny malým. Proto bylo hledáno místo v okolí Prahy, kde by se dalo zřídit golfové hřiště.

Toto místo šťastnou náhodou našel poblíž obce Líšnice Ladislav Haškovec a „strančičtí“ si mohli založit svůj golfový klub. Ten byl založen pod názvem Golfový klub Líšnice (GKL) dne 21. 11. 1928, jako druhý český golfový klub. Zakladateli klubu byli Jaroslav O. Franta, Richard Hampl, Ladislav Haškovec, Jaroslav Hilbert, Adolf Hoffmeister, Jiří Chvojka, Karel Mikšíček, Prokop Sedlák, Vladimír Sedlák, Karel Vaněk, Ludvík Vaněk a Karel Vávra. Prvním prezidentem klubu byl zvolen Karel Vávra. Po roce jej v této funkci vystřídal Ferdinand Tonder.

V té době již existoval první český golfový klub, Golf Club Praha, založený v roce 1926. Golfový klub Líšnice a Golf Club Praha tvořily několik let českou golfovou rodinu, ke které pak přibyl i Ringhoffer Golf Club Volešovice, když soukromé golfové aktivity rodiny Ringhofferovy ve Volešovicích dostaly klubovou podobu. V roce 1932 tyto tři české kluby spolu se slovenským GC Piešťany založily Golfový svaz ČSR a položily tak základy pro československý organizovaný golf. Během tří let do tohoto svazu vstoupily i dva západočeské, národnostně německé golfové kluby, z Karlových Varů a z Mariánských Lázní.

Již v období před 2. světovou válkou bylo golfové hřiště na Líšnici významným sportovním a společenským centrem. Přispěla k tomu i přitažlivá a útulná klubovna, postavená v roce 1933, kterou si oblíbili všichni, kdo v ní kdy poseděli. Klubovna hostila i všechny přední české předválečné hráče, kteří se na líšnickém hřišti pokoušeli zdolat neporazitelného líšnického mistra Hanno Tondera. Za desetileté období od roku 1931 až do konce roku 1941 se to v jamkové hře na žádném hřišti nikomu z českých hráčů nepodařilo. V roce 1938 měl československý golf k disposici již osm golfových hřišť, z toho dvě kvalitní osmnáctijamková.

Hanno Tonder byl vskutku výjimečným zjevem mezi českými golfisty. V období předválečného rozkvětu českého golfu vyhrál mezinárodní titul mistra republiky v letech 1933 a 1938, vždy proti kvalitní domácí i zahraniční konkurenci. V roce 1936 zazářil v postolympijské Velké soutěži národů v Baden Badenu mezi nejlepšími amatérskými hráči Evropy.

Odtržení Sudet v roce 1938 a pozdější válka násilně přerušily nadějný předválečný rozvoj československého golfu. Odtržena byla tři západočeská golfová hřiště, oddělilo se slovenské hřiště v Piešťanech a během války zanikla hřiště u Třemšína a po smrti barona Ringhoffera v roce 1940 i ve Volešovicích. Protektorátnímu českému golfu zůstala pouze hřiště v Klánovicích a na Líšnici. V tomto období opět mezi českými golfisty kraloval líšnický Hanno Tonder. Vyhrál protektorátní mistrovství Čech a Moravy v letech 1939, 1941, 1942 a 1943. Pak se již válečná mistrovství nehrála. V roce 1941 získala mistrovský titul mezi ženami členka GKL Anna Strobachová. Po smrti předsedy Českomoravského golfového svazu barona Ringhoffera vedl během války tento svaz člen GKL Zdeněk Klan.

Tvrdou ránu zasadila golfistům tzv. heydrichiáda. V první vlně jejích represivních poprav skončil svůj život prezident GKL, JUDr. Ludvík Vaněk, který prezidentskou funkci vykonával od roku 1930. Tuto ztrátu prožívalo semknuté kamarádské prostředí GKL velmi bolestně. Ke konci války byly uzavřeny Klánovice a český golf přežíval několik měsíců již jen na Líšnici.

Poválečná doba přivedla do klubu řadu nových mladých členů a s nimi i nový elán. Společenské prostředí klubu a sportovní aktivity významně ožily. V čele klubu nahradil popraveného Ludvíka Vaňka další zakládající člen JUDr. Prokop Sedlák. Tomu byl přiznán titul primátor, protože titul prezident byl i posmrtně ponechán Ludvíku Vaňkovi. Přišel však únor roku 1948 se svým komunistickým pučem a GKL opět o své mladé hráče přišel. Většina z nich totiž odešla do zahraničí.

Ve čtyřletém období 1947 až 1950 vyhrál líšnický Hanno Tonder třikrát mistrovský titul, pouze v roce 1949 skončil druhý za vycházející golfovou hvězdou Miroslavem Vostárkem. V roce 1950 však porážku Vostárkovi oplatil a ve finále hraném na 36 jamek jej porazil na 31 jamce 6/5. Krátce nato byl Hanno Tonder uvězněn v souvislosti s útěkem za hranice jeho bratra Ivy, válečného pilota, a jeho ženy Jiřiny, majorky československého letectva ve Velké Britanii. Odsouzen byl na 3,5 roku do vězení a svůj trest vykonával v lágru Vojna v uranových dolech na Příbramsku. I po návratu z lágru ještě hrál velmi kvalitní golf, v roce 1955 však dobrovolně ukončil svůj život.

Padesátá léta znamenala pro český golf období největšího nebezpečí. Vládnoucí garnitura, vedená třídní nenávistí, zařadila golf mezi své nepřátele. Důsledkem bylo vyloučení golfu ze sportů a následné rozorání klánovického hřiště a rozpuštění místního klubu. Stejný osud byl připraven i pro GKL. V roce 1952 byla zabrána klubovna GKL a určena pro uskladnění obilí. GKL se tento pokus podařilo odrazit a klubovna byla opět klubu vrácena, jako objekt pro uskladnění obilí zcela nevyhovující. O záchranu klubovny měl největší zásluhu primátor GKL, JUDr. Prokop Sedlák, v té době soustružník v ČKD Sokolovo. Likvidační padesátá léta GKL, jako jediný „pražský“ golfový klub, přežil a poskytl útočiště i hráčům ze zničených Klánovic. Líšnická klubovna se stala v padesátých letech, obdobně jako ve válce, útočištěm před tíhou doby a místem regenerace, zvláště psychických sil.

Koncem padesátých let byl učiněn druhý pokus o likvidaci GKL. GKL dostal výpověď z pozemku, na kterém měl svoje hřiště. V této době se však již v Praze začaly formovat nové oddíly golfu při několika Tělovýchovných jednotách, které byly ochotné golfové oddíly přijmout. GKL této situace využil a jako celek vstoupil v roce 1958 do TJ Slavoj PZO, jako její golfový oddíl. Pro pražskou tělovýchovnou jednotu nebylo těžké s místními líšnickými funkcionáři domluvit další nájem pozemku pod hřištěm a hřiště tak zachránit.

Šedesátá léta byla ve znamení boje za uznání golfu jako sportu, obnovy soutěžního golfu na celostátní úrovni a vymanění se z desetileté izolace navazováním mezinárodních kontaktů. Sloučením jednot se v roce 1960 stal líšnický klub oddílem golfu poměrně velké pražské jednoty Slavoj Praha. V roce 1966 byl golf po dvanácti letech oficiálními místy uznán za sport a bylo vytvořeno jeho celostátní ústředí, nejdříve ve formě Ústřední sekce golfu ČSTV, pak, v roce 1968, jako samostatný Československý golfový svaz. V té době byla Líšnice jediným „pražským“ hřištěm. Hráči golfu všech pražských oddílů ji více či méně využívali. Kromě nich začali na Líšnici zajíždět i členové pražského diplomatického sboru.

V sedmdesátých letech se líšnický golfový klub, stále jako oddíl golfu Slavoje Praha, účastnil rozvíjejícího se sportovního celostátního dění, zejména celostátní golfové ligy. Na líšnické hřiště, jako na jediné lehce dostupné pro pražské hráče, zajížděli i nadále hráči z ostatních pražských golfových oddílů. Tak tomu bylo po celou dobu, než začal funkci alespoň tréninkového hřiště plnit ke konci sedmdesátých let „nový“ pražský Motol.

Během sedmdesátých let došlo k významné rekonstrukci klubovny. Klubovna, která byla dosud dřevěným stavením s ruberoidovou střechou, byla obezděna a střecha oplechována. Interiér byl zachován. V té době však byla z rozhodnutí státních orgánů část pozemku golfového hřiště vyjmuta a přidělena organizaci s názvem Správa služeb diplomatickému sboru (SSDS). Na této části vyrostla v nedalekém sousedství jiná nová klubovna, určená však pouze pro členy diplomatického sboru. Tím se zájem diplomatů o hřiště výrazně zvýšil a dosavadní herní systém křižujících se jamek se začal stávat kapacitně neúnosným. Proto bylo přikročeno k zásadní přestavbě herního systému hřiště. Systém křižujících se devíti jamek byl nahrazen systémem sedmi jamek, které se nekřižovaly. Dvě jamky bylo nutno opakovat. Přestavba, která vyžadovala vybudování několika nových greenů a byla prováděná převážně brigádnickou prací členů, byla dokončena až v průběhu let osmdesátých.

V 80. letech byla úspěšně dokončena přestavba hřiště, klub se dále početně rozšiřoval příchodem nových, převážně mladých hráčů. V druhé polovině osmdesátých let byl však učiněn pokus o převzetí přestavěného hřiště všemocnou Správou služeb diplomatickému sboru. Do této akce se vložili i významní političtí činitelé z ministerstva zahraničních věcí. Slavoj Praha a jeho golfový oddíl odešel v roce 1988 poražen a pozemek hřiště i hřiště samotné převzala SSDS. Golfovému oddílu se alespoň podařilo smluvně zajistit, že hřiště, i po změně vlastníka, zůstane nadále přístupné všem československým golfistům a ne pouze diplomatům a hráčům místního golfového oddílu, jak to původně požadovala SSDS. Hřiště se tak nikdy nestalo „jen diplomatickým“.

Devadesátá léta přinesla osvobození i pro československý golf. Golf přestal být trpěným sportem na okraji společenského zájmu a začal dohánět to, o co jej připravilo čtyřicet let totality. Golfový oddíl Slavoje Praha se v polovině devadesátých let přátelsky odloučil od této jednoty, která mu po dobu více než 35let poskytovala útočiště, a stal se opět samostatným občanským sdružením, Golfovým klubem Líšnice. Slavoj Praha vrátil GKL líšnickou klubovnu. Vlastnický vztah k hřišti se však v nových politických poměrech nezměnil, protože státní organizace SSDS se transformovala na státní organizaci Diplomatický servis, která si však pozemek i hřiště nadále ponechala. Pomohla však šťastná náhoda. Ukázalo se, že převod pozemku hřiště byl proveden v roce 1988 rozporu s tehdy platnými zákony a je tedy neplatný od samého počátku. Diplomatický servis byl proto nucen vrátit pozemek hřiště zpět obci Líšnice a s tím i golfové hřiště.

Nebylo však lehké vrátit vše do stavu, který byl před násilným odejmutím hřiště klubu. Bylo třeba napravit křivdy, které se klubu staly a současně vytvořit pevnou důvěru mezi GKL a představiteli obce Líšnice. Po dlouhých a obtížných jednáních má GKL opět své hřiště a pevnou, tradiční spolupráci s obcí Líšnice, jejíž jméno nosí ve svém názvu. Klub má více než 500 členů a provozuje kvalitní devítijamkové golfové hřiště, přístupné všem golfistům.

Golfový klub Líšnice za dobu svého působení prošel obdobími šťastnými i obdobími, kdy bojoval o svoji existenci. Podle data založení je druhým nejstarším českým golfovým klubem, podle délky nepřetržitého působení je českým klubem s nejdelší historií. To mu dává mezi českými golfovými kluby určité výjimečné postavení. Žádný jiný český golfový klub se totiž nemůže pochlubit tím, že nepřetržitě vykonává svoji sportovní a společenskou činnost od svého založení v roce 1928 až do dneška a to stále na jednom místě, kde se golf nikdy, ani na krátké období, nepřestal hrát.

---

Koncem dvacátých let začali Pražané objevovat přírodní krásy líšnického katastru. Vyskytují se první chaty. Kronikář poznamenal „lesní chaty po různu v lesích roztroušené“.

V srpnu 1928 objevil JUDr. Ladislav Haškovec z Prahy na Korýtkách pastvinu charakterem připomínající skotské náhorní planiny, podle tehdejších měřítek dostatečně velkou pro golfové hřiště. Se starostou obce Antonínem Macháčkem se dohodl na uzavření pachtovní smlouvy na pozemek.

21. 11. 1928 byl v bytě JUDr. Adolfa Hoffmeistera založen Golfový klub Líšnice. Měl 12 zakládajících členů. 8 mělo titul JUDr., 1 profesor Ing., 1 Ing., 2 bez titulu. GKL byl založen jako pánský klub, členy (zakládající a řádné) tedy tvořili pouze muži, současně měl charakter exkluzivní společnosti.

Z Líšnického zpravodaje / Květen 2012